Už podle počtu přihlášených účastníků na Facebooku se dá ještě před zahájením akce hovořit o úspěchu pražského setkání. Je jasné, že domácí a částečně i středoevropská komunita geeků, Web 2.0 a ostatních hi-tech nadšenců se dá dohromady, což jistě není nikdy na škodu. Výměna nápadů, zkušeností, cenných rad, to je vše je skutečný networking, který u nás v České republice, a potažmo v celém bývalém Východním bloku, nemá příliš silnou tradici. Jakékoliv srovnání se západní Evropou a nedej bože s „americkým“ networkingem dává jasný výsledek: prozatím velmi chabé.

Není ale nutné naříkat, důležitý je přece obsah, ať už se jedná o networking virtuální nebo skutečný tváří v tvář. Stejně jako na Facebooku (marně) hledáte prakticky využitelné aplikace, tak při skutečném setkání jde o předávání informací, které mohou (resp. měly by) být obohacující pro zúčastněné, aby nešlo o plané tlachání. Z tohoto důvodu jsem na páteční setkání hodně zvědavý.

A pokud jsem zmínil slovo „obsah“, nedá mi nezmínit skvělou esej od Tima O’Reillyho, kde pojednává o uzavřenosti komunit a o riziku, které je s tím spojené. Sám blog TechCrunch je do jisté míry synonymem pro svět Webu 2.0. To, o čem se na adrese www.techcrunch.com napíše, je pro čtenáře jakousi nepsanou normou, které je třeba se přizpůsobit. Pak podle této předlohy vzniká spousta Web 2.0 služeb, jež jsou možná inovativní (nebo mediálně chytlavé), ale chybí jim hodnota, kterou ocení uživatel služby. O takových „dvojkových“ aplikacích se pak hodně píše, získají případně i nějakou investici a pak pomalu a v tichosti odumřou (v tzv. deadpoolu). Důvodem je podle mě fakt, že jsou založeny na uvažování „inside the box“.

Osobně navrhuji rozervat tu krabici a vidět věci co nejvíc nezávisle, nejlépe z pohledu potencionálního uživatele služby. Takovým přístupem (tedy „thinking outside the box“) je pak možné navrhnout a vytvořit službu, po které bude trh (nebo aspoň jeho část) prahnout. Třeba v rámci projektu learnitlists.com se nám podařilo dát dohromady team velice odlišných lidí (názorově i co se týká kvalifikace). Navíc zbývající členové týmu jsou Angličané, přesněji řečeno manželský pár z Velké Británie žijící v České republice. Takže je přítomen i ženský prvek

Výsledkem společného snažení je služba, která měla měsíc po spuštění více než 10 tisíc uživatelů a hlavně: každý unikátní návštěvník stráví s našim učícím widgetem v průměru jednu hodinu. Podle mě velice jasný ukazatel silné uživatelské angažovanosti. Projekt learnitlists.com byl vybrán mezi 10 finalistů soutěže Startup 2.0 o nejlepší evropský internetový start-up tohoto roku. Zítra máme v Barceloně prezentovat naši službu před odbornou porotou, která určí 3 nejlepší projekty. Tolik tedy můj, resp. náš příspěvek k uvažování „outside the box“.

Na viděnou v pátek .. nejlépe mimo krabici

Daniel Dočekal v dnešním článku na Lupě reaguje na nedávné představení projektu Google Friend Connect. Přesně taková osvěta je potřebná, takže díky za takový příspěvek!

Zcela oprávněně v textu zaznívají následující požadavky na změnu fungování sociálních sítí a webu vůbec:

• "Současný web fungující jako tisíce izolovaných ostrůvků již není prakticky použitelný."
• "A vidět je to zejména v sociálních sítích."
• "Platformou se musí stát samotný web."

Daniel mi tímto vlastně naservíroval ideální přihrávku. Již delší dobu mám v plánu napsat něco o Dataportability.org, česky přenositelnosti dat. A plány se maj plnit hlavně o Vánocích

Iniciativa Dataportability.org je odpovědí na tři výše uvedené citované požadavky. Krátké video napoví:

DataPortability - Connect, Control, Share, Remix from Smashcut Media on Vimeo.

Za zmínku tak stojí například mikroformát hResume, který by měl být mimo jiné nějak extrahovatelný z profilu na LinkedIn (přidejte si mě mezi kontakty). Pak určitě Attention Profiling Markup Language, který říká, že mám rád Red Hot Chilli Papers, squash, klasickou černobílou středoformátovou fotografii a třeba kvalitní zelený čaj. Dále "přátelské" mikroformáty XFN a FOAF atd. atd.

V obecné rovině by tyto věcičky měly transformovat web do stavu, kdy data budou putovat internetem, tedy i sociálními sítěmi, tak, že budou obsahovat svůj vlastní popis (co jsou zač), čímž se usnadní jejich znovupoužitelnost. Laicky řečeno, na webu nebude takový bordel

Chcete více informací? Pak můžu vřele doporučit skvělou prezentaci od Novy Spivacka s názvem Making sense of the semantic web. Ano, je o sémantickém webu.

Google nedávno uvedl na trh svou hostingovou službu Google App Engine, což není nic jiného, než odezva na úspěch on-demand hostingu v podání Amazonu. Obě služby se dají popsat jako platformy pro provoz zákaznických aplikací, někdy se mluví o tzv. cloud hostingu. Jejich účtování probíhá tak, že zákazník platí pouze za spotřebovaný výpočetní výkon či uskutečněné datové přenosy (tedy model on-demand, o kterém zde už byla řeč). Zajímá-li Vás podrobné srovnání obou platforem, přečtěte si článek Comparing Amazon’s and Google’s Platform-as-a-Service (PaaS) Offerings od Diona Hinchcliffe.

Malá otázka do pléna: chtěli byste provozovat svou webovou aplikaci na sdíleném hostingu, řekněme za 19 korun měsíčně, na přetíženém pět let starém serveru v garáži (rozuměj „serverovně“), která je uzamčená jedním visacím zámkem? Anebo budete spíše důvěřovat Amazonu či Googlu a jejich infrastruktuře, do které každá z firem investovala během let nemalé peníze a která zvládá obsluhovat požadavky milionů uživatelů z celého světa spolehlivě a s minimální odezvou?

Kam tím vším mířím? Divte se, ale řeč je opět o Webu 2.0, tedy spíše o jeho základních principech. Propojte jednotlivé prvky systému (v tomto případě servery) do sítě (jakéhosi virtuálního clusteru), učiňte tuto síť globální a zajistěte lokální dostupnost služby (třeba pomocí content delivery network). Výsledný efekt takové služby (globální hostingové platformy) pak není prostým součtem výkonů jednotlivých serverů zapojených do sítě, tudíž nejde o pouhou kvantitativní změnu. Výsledná služba totiž přináší uživatelům zcela novou kvalitu, která je nesrovnatelná s .. například devatenáctikorunovým hostingem.

Napadá mě analogie se službou del.icio.us, kterou používám pro sociální „záložkování“. Když si ukládám své oblíbené URL adresy v prohlížeči, je to v pořádku. Když používám del.icio.us (přidejte si mě :-), získám totéž a i něco navíc. Dozvím se, jaké další zajímavé články či užitečné informace stojí za přečtení, resp. pozornost. Jsou to ty, které si uložily mé spřátelené kontakty, tedy lidé, kteří se zajímají o podobné věci jako já a kterým po odborné stránce důvěřuji. Výše uvedenou novou kvalitou je zde přístup k filtrovanému toku odborných informací.

A proto: není třeba diskutovat o tom, co je a co není Web 2.0. Je třeba inovovat. Ne pro inovaci samotnou, ale pro novou kvalitu, kterou ocení uživatelé v globálním měřítku. Jinak se v naší malé zemi rozloží nejen webhosteři, ale pomalu a jistě i ostatní poskytovatelé internetových služeb. Nechtějte to pak cítit!

Co udělat pro to, aby se o aplikaci někdo dozvěděl (aneb "spread the word")?

Tady nic nového, prostě klasické public relations. Tisková zpráva, nosný příběh, nejlépe lehce okořeněný malou dávkou inovací, hlavně srozumitelně a jed-no-du-še a pokud možno, tak se vyvarovat vlastního nadšení z technologií. Poslední dobou se začínají uplatňovat tzv. social media press releases, jejich přijímání tradičními médii však není bůhvíjaké, blogy jsou na tom lépe. Jaké blogy? No přece ty, kam chodí nejvíc lidí, Techmeme napoví. Ideální je dostat se do nějakého mainstreamového média než do "geekovského" blogu, zkuste nový, ale osvědčený web Yahoo Buzz. Jak se tam ale dostat?!

Našemu projektu learnitlists.com se osvědčil server Lifehacker.com, generoval asi 10 000 návštěvníků během několika málo hodin, přičemž více než polovina z nich se stala uživatelem našeho widgetu. Pokud bychom ale zůstali pouze u této metody propagace, mohli bychom sledovat křivku návštěvnosti, jak stoupá vzhůru a pak zase padá dolů. Proto pojďme dále.

Co udělat pro to, aby uživatelé aplikaci neustále používali (aneb "user engagement")?

Servírujte uživatelům jejich vytoužené porce po kouskách. Zajistíte si jejich, aspoň částečnou, věrnost. Zase mě napadá slogan projektu learnitlists.com: "Learn a little every day". Každý uživatel má možnost se naučit denně 10 nových slovíček vybraného cizího jazyka. Víc ani ťuk, další až zítra Čili zase nic nového, jde o zcela shodný princip, jakým dosahují komerční televize své sledovanosti. Pouští divákům po osmé seriály, pořád a pořád dokola, takové vycpávky mezi reklamními bloky na pokračování. Co říkají statistiky návštěvnosti? Křivka se vyhoupla nahoru a pak nijak zvlášť nespadla, takže se jakš-takš držíme. My ale chceme stoupat a růst.

Co udělat pro to, aby zapálených uživatelů bylo víc a víc (aneb "word of mouse")?

A jsme u toho, co mám nejraději. Až mě z toho mrazí v zádech. Z té dokonalosti, pokud se aplikace podaří vymyslet tak, že se šíří zcela sama, tedy virálně v sociálních sítích. Je třeba implementovat nejrůznější formy pozvánek, výzev k soutěžení, sestavovat žebříčky popularity nebo úspěšnosti či výkonnosti. Uživatelé se pak budou předhánět a hledat další přátele, skutečné i virtuální, se kterými budou sdílet tu neskutečnou radost i pocit vlastní důležitosti. Jako prakticky použitelné a smysluplné (na rozdíl od většiny stávajících sociálních aplikací) se mi jeví, když sociální síť je pouze odrazem reality a vztahy v síti (tzv. sociální graf) jsou skutečně existující i v reálném světe. Taková sociální síť, resp. sociální aplikace, má pak mnohem reálnější šanci na úspěšnou monetizaci (pominu-li příjmy z reklamy).

Křivka návštěvnosti pádí vzhůru téměř exponenciálně. Pozor, tady ale ne do nekonečna jako v matematice. Křivka se vždy přiblíží nějaké limitní hodnotě, nikdy ji ale nepřekoná. Česky to lze vyložit takto: je pravděpodobné, že ještě budete muset v životě někdy pracovat. Tedy pokud nejste Mark Zuckerberg

Srovnávat oba projekty je dost těžko možné, ale přesto: z obou služeb mám velmi různé dojmy. Plugin od AllPeers jsem osobně zkoušel velmi letmo, přišlo mi to zajímavé z pohledu technologií, nicméně jako produkt velmi těžko prodejné. Cílení na skupinu power-users prohlížeče Firefox spolu s neexistencí jasného obchodního modelu se ukázaly jako smrtelné.

To, že nadšení z technologií nestačí, ví určitě moc dobře Roman Staněk. Po dvou success-stories (Netbeans, Systinet) rozjíždí svou třetí společnost s názvem Good Data Corporation. Co nabídne? Prozatím nejsou zcela zřejmé detaily služby, půjde však o business intelligence platformu pro analýzu obchodních dat, tvorbu reportů, provoz datových skladů (data warehousing) a datovou integraci. Něco málo lze vyčíst ze screenshotů na adrese http://www.gooddata.com/product/. V úvodním popisu je uvedena ona magická nálepka Web 2.0. Přijde mi, že v tom případě naprosto oprávněně.

Osobně se mi líbí tyto věci:

• Jednoduchý vstup zdrojových informací (zajímavé by bylo napojení na případné API podnikového systému, čímž by se ještě více usnadnilo zadávání dat)
• Možnost sdílení reportů a spolupráce v týmu, navíc s podporou tagování (Napadá mě, jestli by šlo nějak využít data od zákazníků, ty agregovat a následně nabízet benchmarking třeba pro daný vertikální trh, jak to podobně dělá Salesforce)
• Relevantní výstupy jsou dostupné pomocí RSS kanálů, takže uživatel nemusí na webu služby "viset" celou pracovní dobu
• Aplikace má "sociální" rozměr, obsahuje tzv. activity stream, který je dobře známý z Facebooku, LinkedIn a dalších sociálních sítí a služeb.
• Řešení je on-demand (pravda, ono ani dnes nemá cenu vyvíjet jiná řešení
• Klíčová je ale zřejmě možnost integrace platformy s jinými systémy, například pomocí nabízeného API. Otázkou pak zůstává, zda-li bude služba dostupná i prostřednictvím widgetů (třeba pro iGoogle), rozumné by mi přišlo také napojení na Google Docs přes API.

Nechme se ale překvapit, demo produktu se má objevit ve druhém kvartálu 2008 Myslíte si, že "Dobrá data" Romana Staňka a jeho týmu skončí v náruči některého z leaderů globálního trhu firemního softwaru, jak tomu bylo ve dvou předchozích případech?

Důrazné varování pro všechny hledající:

• Následující slova a rady jsou pouze odrazem mé vlastní, a tedy nepřenositelné, osobní zkušenosti. Jejich použití je na vlastní nebezpečí.
• Každá rada odpovídá mým poměrně specifickým preferencím a potřebám, vaše budou zřejmě jiné a tudíž nelze garantovat, že má slova vám budou jakkoliv prospěšná.
• Budou-li některá má slova příliš příkrá až kacířská, není to nedostatkem lásky, víry či porozumění. Je to spíše nedostatkem času a potřebou s ním efektivně hospodařit. Pravda je, jako vždy, ukryta za slovy.

Desatero vychází z následujícího obrázku:

Jde o pomůcku pro nastavení tzv. News Feedu (de facto homepage Facebooku), které je dostupné pro všechny uživatele na http://www.facebook.com/feed_prefs.php. Taháním jezdců nahoru dáváte systému najevo, že vás dané téma zajímá, táhnutím dolů vyjadřujete svůj nezájem. Zprávy jsou pak servírovány podle vašich preferencí, tedy s relativní vahou daných témat. Obrázek a fakta z něj vyplývající krásně demonstrují, jak a proč sám danou sociální síť využívám.

Kdysi jsem psal, že člověk může ze sociálního síťování dost blbnout. Dnes Ti, příteli, nabízím pomocnou ruku. Chyť se a já Tě i Tvé blízké vyvedu z vašeho zajetí

Příběh první - Události (ukazuj normálně)

Co se kde děje, mě zajímá, ne moc, ne málo, tak akorát. V rámci domácího dění se tato funkce užívá velice málo, což je škoda. Facebook totiž disponuje propracovanou a komfortní správou událostí.

Příběh druhý - Skupiny (ukazuj nejvíce)

Ano, to chci. Zajímá mě maximálně, jak se kdo s kým shlukuje. Občas se pod členstvím ve skupinách na Facebooku rozumí prosté vyjádření zájmu o danou problematiku než nějaké konkrétní aktivity. Své skupiny si vybírám obezřetně, aby odpovídaly tomu, co chci, aby s mou osobou bylo spojeno. Nehlásím se do skupin, které mají primárně bavit nebo se věnují ptákovinám. Ukázkou budiž skupina DataPortability, kde se skutečně aktivně pracuje na společné věci. Nebojte se skupiny zakládat, viz. Web 2.0 Czech. Získáte přístup k podobně smýšlejícím poutníkům.

Příběh třetí - Fotky (ukazuj nejméně)

Sorry, ale nezajímá mě, jak vypadá váš dlouhosrstý jezevčík. Totálně kašlu na to, že jste minulý pátek trošku pokouřili a nadělali mobilem sto fotek. Že jste se tomu pět hodin smáli, chápu, ale dívat se na to nebudu. A žes udělal svou "novou" digitální zrcadlovkou koupenou z druhé ruky nádherný snímek západu slunce nad Jadranem a žes to pak ještě totálně dopatlal ve Photoshopu, tak s tím vážně běž do p…

Příběh čtvrtý - Poznámky (ukazuj více)

Poznámky jsou takový malý blogovací deníček, do kterého je možné importovat RSS vlastního blogu. Většina mých kontaktů to tak taky používá. Jo, zajímá mě, co si myslíš. Pokud píšeš, tak neopisuj, co už bylo napsáno jinde. Nezvěstuj novinky, kterých má můj Google Reader plné zuby (např. "Breaking: Microsoft to acquire Yahoo. Really? How much?"). Nepřicházej s doslovnými překlady článků z TechCrunch, Mashable a spol. Přidej vlastní názor, ukaž, jak umíš pracovat s informacemi. Ukaž nadhled a zároveň smysl pro detail. Poděl se a vyvolej diskusi. Rád se jí zúčastním.

Příběh pátý - Vztahy (ukazuj nejméně)

"Bože, ona se na Tebe vykašlala? To snad né, co teď budeš dělat?" Nebo: "Že je k Tobě chladný? Proč si myslíš, že Tě už nemiluje? Vždyť jsi taková .. kdybych byl já na jeho místě, tak ..". Tak s tímhle na mě vážně nechoďte. Tím mě dnes nerozbrečíš.

Příběh šestý - Přátelé (ukazuj nejvíce)

A tak to je jiná. Mám zájem o nové přátele, hlavně o ty, kteří se zajímají o webové aplikace, Web 2.0, mikroformáty, přenositelnost dat, podnikání na internetu. Nechybí jim touha a odvaha, jsou schopni převádět myšlenky do reality. Jsou otevření a ochotní spolupracovat v rámci malých týmů, klidně i virtuálních. Pozor si však dávejte na lidi, co mají na různých sociálních sítích tisíce přátel. Markantní je tento trend na LinkedIn, osoby s nálepkami TopLinked, LIONs, 500+ networker apod. Kvantita nemůže být cílem, je překážkou. Jedině kvalita je to, co nás, milí hledající, zajímá.

Výjimkou jsou tzv. influencers, kteří mají hodně přátel, ale stojí za to je sledovat. Co řeknou nebo napíšou, může naznačit budoucí trend a na daný trh má jednoznačně velký vliv. Typicky v mém seznamu Facebook kontaktů jde o duo Michael Arrington a Robert Scoble. Kdo že? Pěkně o nich nedávno napsal Miloš Čermák.

Příběh sedmý - Vzkazy (ukazuj normálně)

Jo, může být. Co kdo komu píše, může být zajímavé.

Příběh osmý - Profily (ukazuj normálně)

Dtto. Jak se kdo vyvíjí, i to může být užitečné vědět.

Příběh devátý - Status (ukazuj méně)

Co právě dělám? Sedím u počítače a píšu v textovém editoru text Což jste možná tušili. Není to moc zajímavé, že? To nepotřebujete vědět. Ale jindy zase někdo napíše, co mě zaujme. Jako onehdá, když jeden můj kontakt, jehož analýzy a předpovědi ohledně Enterprise 2.0 hltám, napsal, že letí do Vídně na konferenci (je Američan, tak lítá). Tak jsem mu hned poslal mesydž, o jakou konferenci jde. On na to, že jde o uzavřenou akci jedné velké korporace. A tak teda nic. Kdyby ale šlo o neuzavřenou akci, mohl jsem skočit do auta a sjet 120 kilometrů na jih a užít si nějaké zajímavé neuzavřené akce

Příběh poslední - Oznámení (ukazuj více)

Sem většinou všichni dávají to, co je kde zaujalo. Nedávají to sem, oni to sem přímo "postují". Zajímá mě to, je dobré vědět, co koho zajímá. Může to být společná věc.

Slyšeli jste deset příběhů, snad jste moudřejší. A pokud ne, já asi nebudu tím, kdo vám ukáže cestu na druhý břeh

P.S. Chtěl jsem tím vším jen říct, že Facebook je v současnosti použitelná aplikace - sociální software. Pro mě je důvodem použití jakási forma společné, odborné a pracovně zaměřené, inteligence (v širším smyslu slova), kterou společně tvoří mé kontakty (Friends) a zájmové skupiny (Groups). Poznámky (Notes) a oznámení (Posts) mi pak říkají, které přátele a skupiny stojí za to mít na seznamu. Uvedenou inteligenci využívám a zároveň ji spoluvytvářím.

Ani nechci okolo toho všeho moc kecat, rád si však poslechnu vaše názory. Proto taky píšu tento post. URL adresa je tedy www.learnitlists.com (vím, už to víte), na stránce je widget, který je to hlavní, co má naše společná služba poskytovat. Více nápovědy raději neposkytnu, abyste při testování webu a widgetu nebyli předem nijak ovlivněni. Widget funguje na iGoogle homepage, odkaz pro přidání je tento. Widget funguje také na iPhonu. A taky na MySpace v rámci testovacího provozu, v ostrém provozu je widget na Orkutu. Testování probíhá taky na Facebooku. A teď to vypadá, že by o naší službě mohlo padnout pár slov na Mashable, to jsem zvědavej na "feedback"

UPDATE: Nj, než jsem dopsal tento post, tak to tam "prdli": http://mashable.com/2008/02/22/learnit-lists/.

Laskavě prosím tímto o váš názor na:

• Je práce s webem uživatelsky příjemná?
• Je ovládání widgetu intuitivní a jednoduché?
• V čem vidíte hlavní slabiny a rezervy? Jak zlepšit tzv. user-experience?
• Jak byste vylepšili widget? A jak samotný web?

Díky!

• Málo žen, což je tradiční problém všech akcí, které se týkají internetu. Díky za Báru
• Spousta lidí s nadšením (hlavně z technologií), dost lidí se širokými znalostmi a méně lidí se zkušenostmi (především obchodními či marketingovými). Velice málo lidí starších než já.
• Nemálo účastníků srazu se chce pustit do něčeho "dvojkového", pár z nich už svá řešení vyvíjí a co jsem tak slyšel, jde to spíš pomalu.
• Schůzka byla fajn včetně pokračování v restauraci

Nejpodstatnější je ale fakt, že mám pocit, že zde, tedy v České republice, mohou vzniknout zajímavé globálně použitelné služby. Za kritický faktor úspěchu považuji pak odvahu se do něčeho pustit spolu s (a to je to hlavní) uměním svůj nápad, produkt nebo službu prodat.

Jako zdroj informací a znalostí mohou posloužit třeba i následující prezentace z pražské akce Web 2.0 (odkazy publikovány se svolením autorů):

• Sociální sítě a komunity v České republice
• Současné byznys modely na internetu
• Enterprise 2.0

Sám jsem prezentoval svou "Vizi webové aplikace v dobách 2.0". Ocením jakékoliv postřehy či dotazy. Prezentace je součástí tzv. "růžové série" (první díl jsem publikoval dříve).

Záznam reportáže je k dispozici na webu ČT24 včetně videa (nenašel jsem způsob, jak ho sem "embedovat"). Ano, moji rodiče měli radost ze svého synka, to ale není v tento moment až tak důležité. Tím, jak bylo dané téma podáno, se mi jasně a opakovaně potvrzuje podstatnější fakt. A sice, že internet, web, e-maily a vše s tím související, nejsou pro běžného člověka ničím podstatným nebo nepostradatelným. Vlastně jde o okrajové téma.

Takže zase musím dát za pravdu Janu Herzmannovi, šéfovi firmy Factum Invenio. Ten na konferenci Czech Internet Fórum řekl: "Myslíme si, že víme". Měl tím na mysli obraz světa, který vidíme na obrazovce počítače. Je takový svět skutečný? A mě napadá další otázka: způsobí nástup služeb Webu 2.0 revoluci v užívání internetu do té míry, že internet nebude představovat nástroj, který nás odtrhuje od reality?

Pokud ano, do konce letošní zimy bych to nečekal Nebo co myslíte vy?

To, že Facebook si ponechal osobní informace o Zuzaně a jejích dřívějších aktivitách i po zrušení účtu, teď ponechme stranou. Podstatné je jedno: celý tento příběh mi přijde jaksi nezdravý. Není tohle už přece jen příliš? Ano nebo ne, ať si odpoví každý podle svého gusta. Čísla však mluví jasně. Říkají, že plných 64 procent amerických teenagerů vytváří obsah na internetu (zdroj: Pew Internet). Tito mladí lidé ženou svou konzumací on-line služeb všechny social networking weby vzhůru až do nebes. Navíc je jasné, že růst bude i nadále pokračovat. Může se zastavit v případě, že dnešní teenageři přestanou využívat social networking weby, jakmile dospějí. Což je velmi nepravděpodobné.

Na stejné vlně se nese i reklama v sociálních sítích. Celosvětově má růst z loňských 1,2 miliardy dolarů na letošních 2,1 miliardy dolarů, které utratí inzerenti na social networking webech za on-line reklamu a související služby (zdroj: eMarketer). Roční nárůst tak činí 75%, v dalších letech má dynamika růstu klesat (až na 16% v roce 2011 s celkovými výdaji 4,1 miliardy dolarů). Z těchto peněz profituje především dvojice MySpace a Facebook. Z pohledu zdraví stojí určitě za zmínku diskuse ohledně valuace firmy Facebook. Je to oněch 15 miliard dolarů?

Zajímavý je také příklad společnosti Slide, která vytváří widgety pro sociální sítě. Celosvětově má asi 150 milionů uživatelů, což je více než MySpace a Facebook dohromady. Většinou jsou aplikace firmy Slide, aspoň z mého čistě subjektivního pohledu, otřesné ptákoviny, které používají například Zuzana nebo Robert ke komunikaci se svými kamarády. I přesto je Slide jednoznačně úspěšnou společností. Včera byla zveřejněna informace o tom, že firma získala investici ve výši 50 milionů dolarů. To by odpovídalo celkové hodnotě firmy Slide ve výši 500 milionů dolarů. A všichni se zase ptají, zda-li je to číslo reálné a odpovídající skutečnosti.

Mimochodem, víte, kdo stojí za firmou Slide? A za sítí Facebook? Jsou to jedni a titíž pánové, kteří dříve společně založili a pak úspěšně prodali za 1,5 miliardy dolarů platební systém PayPal. Dnes si nechávají říkat "PayPal mafie". Že nás ale všechny pěkně zblbli tihle hoši! Příště se pokusím napsat návod, jak nezblbnout úplně.

P.S Co vy? Taky někde sociálně blbnete? Kde nejraději?